Materiál (z čeho se dřevěné obaly vyrábějí)

Dřevo patří, vedle přírodního kamene, k nejstarším stavebním materiálům. Bylo, pravděpodobně, využíváno již v pravěku, i když se hmotné doklady nedochovaly. Hlavními důvody pro užití dřevěných materiálů a konstrukcí jsou výhodné konstrukční vlastnosti dřeva (lehkost, snadná opracovatelnost, dobré izolační vlastnosti, nízké výrobní náklady apod.). Jednou z velkých výhod dřeva je i fakt, že patří mezi obnovitelné zdroje, použitím dřeva tedy dochází k naplnění požadavku ochrany životního prostředí.

Ačkoliv poměr nízké objemové hmotnosti a vysoké pevnosti (v porovnání s ostatními stavebními materiály) zajišťuje samotnému dřevu výborné předpoklady pro použití v nosných konstrukcích, často se hovoří o následujících vlastnostech bránících jeho širšímu využití:

• hygroskopicitě (schopnost látek pohlcovat vlhkost) a s ní spojených změnách rozměrů při změně vlhkosti,
• nehomogenitě (různorodost struktury, kvality a vlastností),
• anizotropii (nestejnoměrnost vlastností v různých směrech – mechanické vlastnosti v podélném směru několikanásobně převyšují vlastnosti v příčném směru),
• nízké odolnosti proti otevřenému ohni.

Snaha o výrobu produktů využívajících příznivé vlastnosti dřeva a zároveň překonávajících jeho nevýhody, byla hlavním důvodem, který vedl k vývoji materiálů na bázi dřeva (OSB, překližky apod.), tzv. velkoplošných materiálů.

Při výrobě obalů používáme tyto základní materiály:

• dřevo – stavební řezivo
• překližku
• OSB
• další pomocné materiály (dutinkový polypropylen, fólie apod.)

Každý z těchto materiálů má své specifické vlastnosti, díky kterým jsou vhodné pro určité obaly/části obalů.

Dřevo

Různých druhů dřevin existuje velké množství a rozdělují se na základě mnoha kritérií, například: jehličnaté/listnaté; podle hustoty – měkké (lehké), polotvrdé (střední) a tvrdé (těžké) apod. Dále se v praxi rozlišuje dřevo podle stupně vlhkosti:

• mokré dřevo (více než 100%) - dřevo uložené dlouhodobě ve vodě,
• syrové dřevo čerstvě poraženého stromu (50-100%),
• dřevo sušené dlouhodobě vzduchem v obyčejných podmínkách (15-20%),
• dřevo sušené ve vytápěných místnostech (8-10%),
• absolutně suché dřevo, sušené v sušárnách (0%).

Vlastnosti dřeva se výrazně mění se změnami jeho vlhkosti v rozsahu od meze nasycení buněčných stěn do 0%. Nejdůležitějšími změnami z pohledu všech způsobů mechanického zpracování a používání hotových výrobků jsou změny rozměrů a objemu dřeva - tzv. borcení (změny tvaru dřeva). Mezi tyto změny patří sesychání dřeva, bobtnání dřeva, borcení dřeva, praskání dřeva, ustrnutí dřeva a kornatění dřeva.

Ochrana dřeva

Dřevo, vzhledem ke svému organickému původu, podléhá různým vlivům prostředí, které mohou vést k jeho úplnému rozkladu. Proto je nutno dřevo chránit, a to proti atmosférickým vlivům (UV záření), biologickým škůdcům (houby a hmyz) a proti ohni.

Ochranu dřeva lze rozdělit na konstrukční (nechemickou) a chemickou. Konstrukční ochranu lze řešit výběrem vhodného druhu dřeva, tvarovou optimalizací dřevěných prvků, izolací proti vlhkosti, regulací klimatických podmínek v objektu. Platí, že růst dřevokazných hub se zastavuje při vlhkosti dřeva nižší než 20 %, ohrožení dřeva plísněmi pak nastává při vlhkosti jeho povrchu větší než 25 %. Ohrožení dřeva houbami, způsobujícími tzv. mokrou hnilobu nastává při trvalém kontaktu dřeva se zemí nebo s vodou.

ISPM

Dalším opatřením, které má chránit domácí lesy před dovezenými škůdci je ISPM 15. ISPM je zkratka pro Mezinárodní standard pro fytosanitární opatření pro dřevěné obaly v mezinárodní přepravě zboží. Standard č. 15 má český název Pokyny pro regulaci dřevěného obalového materiálu v mezinárodním obchodu - viz Vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů.

Toto opatření bylo dohodnuto v roce 2002 organizací IPPC (Mezinárodní konvence pro ochranu rostlin), která spadá pod FAO (Organizace pro výživu a zemědělství, specializovaná agentura OSN se sídlem v Římě).

Předpis ISPM 15 se v jednotlivých zemích stává platným přijetím zákonného opatření. V Německu vstoupil v platnost rostlinolékařským nařízením.

Platí pro dřevo jehličnaté i listnaté s minimální tloušťkou 6 mm, které je použito pro balení nebo fixaci. Neplatí pro výrobky ze zpracovaného dřeva (dřevotříska, překližka).

ISPM 15 požaduje:

• ošetření dřeva předepsaným způsobem;
• označení obalu jako potvrzení, že ošetření bylo provedeno předepsaným způsobem;
• odkornění použitého dřeva.

Povoleny jsou zbytky kůry, které jsou užší než 3 cm v libovolné délce nebo při větší šířce jsou menší než 50 cm² (velikost kreditní karty). Všechna opatření nejsou časově omezena.

Požadované ošetření je:

• Tepelné ošetření (HT) - ve středu dřeva musí být po dobu 30 minut dosaženo teploty 56 °C.
• Ošetření metylbromidem (MB) - je ISPM 15 povoleno, ale v ČR je použití metylbromidu zakázáno. Použití dřevěných obalů, které byly ve třetích zemích vyrobeny a ošetřeny metylbromidem, je možné.

Značku ošetření tvoří:

• IPPC symbol;
• poznávací značka země dle ISO 3166, např. CZ pro Českou republiku;
• registrační číslo firmy, která ošetření provedla včetně regionu;
• označení metody ošetření, např. HT - tepelné ošetření MB - ošetření metylbromidem.

Často se stává, že obaly, které nejsou správně ošetřeny a označeny, nevpustí celní (či jiné) úřady na své území.

Pro výrobu obalů se nejčastěji používá jehličnaté řezivo třídy „S“ kvality I. - II. s přirozenou vlhkostí nebo sušené (vlhkost do 20 %). Veškeré námi používané dřevo a dřevěné obaly jsou ošetřeny a označeny v souladu s normou ISPM 15.

 

Velkoplošné materiály

Materiály na bázi dřeva také překonávají nehomogenitu přírodního dřeva a rozšiřují rozmanitost jednotlivých konstrukčních řešení. Ačkoliv tyto materiály, stejně jako použitá výrobní surovina, vykazují anizotropní chování, na rozdíl od dřeva lze stupeň anizotropie kompozitních materiálů regulovat (například velikostí a orientací dřevních částic). To je další podstatná výhoda těchto materiálů, neboť jejich vlastnosti v jednotlivých směrech mohou být řízeny podle požadavků na konečný způsob aplikace.

Mezi další významné výhody velkoplošných materiálů patří:

• možnost výroby produktů v rozměrech, které jsou omezovány pouze použitou výrobní technologií
• možnost efektivnějšího využití přírodního materiálu
• snadnější přizpůsobení měnícím se požadavkům trhu
• v porovnání s ostatními materiály menší zatížení životní prostředí z důvodů minimální spotřeby chemických látek, které jsou ve výrobku obsaženy
• schopnost výroby materiálů s vysokou odolností vůči biotickým činitelům a proti ohni po přidání chemických přípravků a retardérů hoření

Moderní materiály na bázi dřeva jsou vyráběny převážně ze sortimentů nízké kvality z rychle rostoucích druhů dřevin. Skutečnost, že surovina nízké kvality může být použita pro výrobu vysoce kvalitního produktu, je pokládána za jednu z největších výhod těchto materiálů a to zejména v případech, kdy jsou pro výrobu používány malé průměry kulatin. Další výhodou je, že díky různým technologickým postupům mohou být z několika málo druhů dřevin vyráběny materiály se širokou škálou vlastností pro odlišné aplikace.

Mezi velkoplošné materiály na bázi dřeva mimo jiné řadíme překližky a dřevotřískové desky (OSB).

Překližky

Překližky jsou desky překližované ze dvou nebo více vrstev loupaných nebo krájených dýh, které jsou lepeny kolmo na směr vláken. Na vnější dýhy jsou kladeny vzhledové nároky. Nejvíce jsou vyráběny truhlářské překližky třívrstvé (tloušťky 3, 4, 5 mm), pětivrstvé (tloušťky 6, 8 mm) a sedmivrstvé (tloušťky 9, 12 mm). Vrchní dýhy jsou vyrobeny z bukového dřeva, uvnitř se střídají dýhy ze smrkového, jedlového a bukového dřeva.

U překližky odpadá nutnost tepelného ošetření (jako ochrany před biologickými škůdci), neboť již samotný výrobní postup zabraňuje přežití a výskytu dřevokazných organismů (hmyzu, hub).

V rámci výroby dřevěných obalů je překližka častou alternativou k prknům a používá se pro stěny a víka beden. Nejčastěji používané jsou překližky o síle 9, 12 a 15 mm. Překližku je také možné použít pro tzv. non wood paltey, kde vedle nosné desky jsou z překližky také lepeny špalky palet.

 

Dřevotřískové desky (OSB)

Třískové desky jsou deskové materiály vyrobené lisování za tepla z dřevěných částic – dřevěných třísek, hoblin, pilin, lamel apod. nebo jiných lignocelulózových částic (lněné pazdeří, konopné pazdeří) a lepidla. V současné době jsou nejvýznamnějším představitelem třískových desek tzv. OSB (Oriented Strand Board) desky. Tyto desky se vyrábějí z velmi kvalitních dřevin, např. z borovice lesní. Ploché třísky v OSB deskách mají délku 50 – 75mm. OSB desky mají obecně nižší objemovou hmotnost než překližky a ostatní třískové desky, lepší opracovatelnost a vyšší pevnost.

Pro výrobu obalů se používají jednovrstvé OSB desky, které se skládají z rovnoměrné vrstvy třísek. Stejně jako u překližky odpadá nutnost tepelného ošetření, neboť již samotný výrobní postup zabraňuje přežití a výskytu škůdců.

OSB desky se (podobně jako překližka) používají jako materiál pro plášť (stěny a víka) beden.

Nejčastěji používáme OSB o síle 9,12 a 15 mm.

Ostatní materiály

Pro zvýšení ochranných vlastností obalů nebo i pro výrobu samotných obalů používáme i jiné materiály než dřevo. Nejčastěji jde o:

• dutinkový polypropylen (kartonplast), který se přidává jako vrstva pod víko beden a chrní jejich obsah před deštěm,
• fólie, které tvoří buď vnitřní nebo vnější část obalu ve formě pytlů či 3D obalů na míru. Jedná se o barierové nebo hliníkové fólie,
• kovové profily, umožňující manipulaci dřevěných obalů pomocí jeřábu,
• vázací pásky zpevňující smontované obaly,
• indikátory vlhkosti, nárazu, překlopení apod.,
• antikorozní obaly (vysoušedla, inhibitory koroze apod.),
• pěnové materiály,
• spojovací prostředky (hřebíky, vruty apod.).